TCT Hungarie 2025 – Transcarpathian Trail
- Franc
- 7 min čtení
Maďarské TCT trasy jsou nám z Brna nejbližší. A tak jsme na začátku prázdnin — tak trochu tradičně — vyrazili do maďarského pekla, zdolat nejen celou sekci 5, kterou jsme nikdy nejeli, ale také otestovat offroad dovednosti nové Aprilie Tuareg Rally. A samozřejmě si užít zábavy v divočině mimo civilizaci — na dvou kolech, offem, bokem a braaapem :-)
Předpověď počasí byla nemilosrdná, v očekávání bylo vedro a ještě větší vedro, rosničky avizovali 45st ve stínu a tak jsme se připravovali na nejhorší. Naštěstí nebylo tak zle, i když teplo bylo pořádné, ale při jízdě to šlo, nicméně pivo a bazénky po dojezdu každého dne byly téměř nutností 🍺🍺🍺.
Trasa k H05
Jak bylo avizováno, cílem bylo projet 320 km dlouhou TCT H05, která začíná pod Budapeští a končí téměř na slovinsko-rakouských hranicích. Začali jsme však klasicky – v Rajce na H04 s délkou 197,72 km. Transfer přes Rakousko a Slovensko z Brna nám nějaký čas sežral, takže jsme byli v offu kolem jedné odpoledne. Slunce pražilo, písky kolem Dunaje se leskly a havěť z mokřad se rozprskávala o čelní štíty helem. Idylka (by se zdálo 🙂).
Tahle trasa je pohodová — až na dva brody, které se dají objet, ale jsou naší výzvou je zkusit (voda je v bráápu super). A nevypadalo to, že by bylo tolik vody, páč několik dní nepřešelo, takže byla naděje, že by se „daly dát“… No jak víme, Smrke je divočák, a tak do prvního brodu bez rozmýšlení zprudka vlítnul. Ale ouha — Bestie (690R) chcípla zrovna uprostřed, a to neměl ani zadek pod vodou. Hm, divné… Já nechtěl Aprilku na první dobrou hned vykoupat, tak jsem to „na Moju“ objel. Smrke mezitím sušil a jak jsem dojel, krom pořádání komáří hostiny jsme rozjeli akci vylévání vody z Bestie. První stojka na zadním byla úspěšná a kočka se znova rozvrčela. Hurá!
Další bobřík z cestování offem na pažbě. Jedeme k druhému brodu. Trocha přípravy tentokrát byla — ale brod byl spíš močál. Posledně tekla voda a bylo vidět dno. Teď nic, jen bažinec. Smrke opět vyráží vstříc stojatým vodám… jede, a já v hlavě plánuji, kudy to vezmu — páč teď už musím… Ale ouha, voda sahá Smrkemu po záda a Bestie opět chřadne. Do toho — zase — nejdu a potupně objíždím.
Po chvilce dojíždím z druhé strany. Smrke suší, ale teď voda do Bestie zatekla fest. První, druhá, třetí stojka na zadním — z vejfuku teče voda jak z vodovodu, a Bestie na kicker jen škytá… Vzpomínám na video, kde borec ukazoval, jak dostat vodu z utopené KTM ven pomocí jedničky a zpětného stažení motorky dozadu.
Tedy zkoušíme. Deseticentimetrová hovada nás sžírají zaživa — jsme pro ně největší lahůdkou, zpocení, mokří, dopůl těla svlečení… Snaha se vyplatila, a voilá: Bestie škytá a naskakuje. Opěvujeme KTM techniku a navlékáme na sebe vše zpocené a mokré. Padáme tak rychle, jak jen můžem z těchto končin, dokud máme ještě trochu krve v žilách 🩸.
A ani fotku jsme neudělali — takže není na co vzpomenout, jen si podrbat všechny (dnes už zahojené) bolístky…
Dál cesta není komplikovaná ani záludná — mažeme podél Dunaje po kamenitých náspech. A protože nám předchozí události sebraly dost času, pokukujeme po kempu. Jelikož jsme blízko Györu, volíme osvědčený kemp Tópart Camping, kde — k naší radosti — měli zprovozněný bazén. Společně s pifkem to byla naprostá lahoda a tečka, která vymazala všechny předchozí bolístky od komárů a jiné bodavé havěti.
Fix 690R Bestie (aneb zjištění proč a co se stalo ve vodě)
V rámci servisu v kempu, jsme ráno zjistili, že Bestie neměla správně připojené koleno od vzduchového filtru do motoru a tím pádem se voda v brodech snadno dostala do motoru. Problémy včerejšího dne byly tak způsobený nedostatkem, nikoliv umem Mr. Smrkeho a tak po fixu za pomoci kamínku, Bestie byla znovu ready pro šnorchlování :-)
Bohužel v kempu a ani nikde poblíž není (navečer) pivo, takže třeba dobré přípravy předem …
Na Trase H05
V důsledku letních veder dorazila v noci bouřka, a tak v následujících dnech naštěstí nedošlo na hrozivé předpovědi. Sice bylo veskrze teplo — kolem 30 °C — ale to se dalo.
Po Györu jsme pokračovali po H04 směrem na budapešťský “roundabout” (H10), kterému jsme se ale chtěli vyhnout (není tam nic zajímavého — jen pole a příměstská džungle), neboť cílem byla H5, kterou jsme zatím neprozkoumali (teda kus jo — k Balatónu — ale dál ne).
Po dešti a bouřce, která nás nakonec minula jen o kousek, byla cesta lehce vláčná — a dopoledne i tráva klouzavá, což přineslo nejednu taškařici. S probíhajícím dnem jsme ale přitápěli pod kotlem. Když se přiblížila obligátní čtvrtá odpolední — čas na rozjímání, kde složit hlavu — koukáme, že jsme už pěkný kus na H5 a coby kamenem dohodil od dalšího oblíbeného kempu v Érdu “Euro Besr”.
Vyrazili jsme tam s vidinou šniclu a točeného piva. Sixpack přiskočil do našich Mosko a Kriega vaků, aby náhodou večer nenastala pivní nouze. A vskutku — pivo se hodilo. Sice točené dva kousky byly, ale restaurace/kuchyň v kempu byla zavřená, takže jsme opět kuchtili na našich vařičích. Žádnou nouze ale. Bazén, sixpack a dvě točený resultoval do naprosto kouzelného večera. 🙂
Třetího dne — po drobném úskoku z H06, kam jsme se vydali v naději, že už jsme na H5 — jsme se konečně dopracovali na “há-pětku” a vjeli do kopců, lesů a luk, které nás bavily. Užíváme si každý metr.
Cestou jsme si dopřáli i obědovo-svačinkový burger v místním streetfood bistru, a s novou energií jsme vjeli do další kopcovité části sekce. Večer se blížil a dnešní volba byla jasná: „bez kempu“, nadivoko.
Po chvilce hledání Smrke objevil parádní místečko — kde nefoukalo, a kde jsme byli krytí skoro před vším + bonus byl exkluzivní výhled. Pifka nechyběla, vařiče fičely (ještě), takže parádní den zakončený parádním večerem pod hvězdami.
K ránu nás sice probudil ryk pářících (či k jídlu se svolávajících) divokých prasat, ale to nic nezměnilo na krásném ránku, které předznamenalo ještě suprovější ježdění. Od prvních metrů na trailové trati lesem bylo jasné, že dnešní pětka nás bude obšťastňovat enduro úseky, kde se projeví jak naše dovednosti, tak kvality našich strojů. A byla to pořádná prověrka.
Úzké traily střídaly lesní cesty, z kopce do kopce — žaludek občas padal až do gatí. Výjezdy jak na sjezdovky, kořeněné probíhající " černou"… a nechybělo málo, aby divočáci, vyplašení ze svých kališť, nedali Bestii berany-berany-tuc.
Naštěstí se nic takového nestalo. Stopku Bestii a parádnímu ježdění vystavil až odpolední kmen u potoka, který Smrke skoro přeskočil — ale nemaje kam došlápnout, udělal parakotoul do vedle tekoucího potoka, plného „vyvoněného“ blátíčka.
Opět naštěstí bez zranění — jen bláto a smrad všude. Po drobném opláchnutí jsme zamířili do nedaleké Ajky, do dalšího mega kempu Kemping Rowainemi. Všude v Maďarsku jsou kempy pro táborníky super levné, a tento nebyl výjimkou. Co měl navíc? V ceně 200 Kč na noc byl i sousedící bazénový areál, kde jsme toho večera vymasírovali bublinkami vodních děl naše vanilky znavené dnešní enduro etapou.
Den pátý byl posledním na H5 a nesl se ve znamení návratu do běžné maďarské krajiny — tedy pole, louky, remízky. Cestou jsme zdlábli pořádný magyar lángoš a navštívili i RUM 🥃.
Jelikož jsme byli odpoledne už docela blízko konce sekce a tu jsme ani neměli v plánu dotáhnout úplně do cíle, kousek před Körmendem — cca 40 km od konce H5 — jsme to stočili na sever, směrem ke slovensko-rakouským hranicím.
Tady už jsme si trasu plánovali sami, což občas vedlo k lehkým fuckupům v lesících a polích, kde končily naznačené cesty v mapě. Prostě jezdit mimo TET v Maďarsku sice jde, ale je to s mírnými obtížemi. A některé úseky, označené jako střední offroad dle map (DMD2), lze s klidem považovat za hardcore ofík.
No, užili jsme si i to — a na poslední noc zaparkovali v kempu Ottó Camping és Horgásztó pod Csepregem, který lákal na točené pivo (dle recenzí). Bohužel majitelé byli mimo, takže na točené nedošlo — zato došlo na milé setkání s cestovatelem a umělcem Ivanem Millerem a jeho rakií… večer i ráno tak byly veskrze veselé. 😊
Další den nás čekal už jen malý offík — opět trochu výzva skrze naplánovanou cestu (tentokrát lehký off) — ale i ten dal zabrat. Dorazili jsme na rakouské hranice a tam začal asfaltový návrat do Brna. Večerní pifko už bylo s točenou plzní doma a v paňtoflích. 😌🍺
Suma sumárum: Výlet se opět! povedl (díky Smrke za partii) — a krom drobných ústrků proběhlo vše k naprosté spokojenosti. Zase máme o zkušenosti více — a také mnohem hlubší vztah ke svým strojům. Konečně se také projela H5, která určitě stojí za ZNOVUprojetí — a tedy se rozhodně sem zase někdy vrátíme!
Braaapu a offu, zdar a hlavně furt kolama dolů!
Franta a Smrke
Celá (ale malá) galerie je zde na GůglFotkách: ttps://photos.app.goo.gl/p3uaceAugUjCNHr69