Maďarsko a jeho TET routes jsou nás z České republiky nejdostupnější. Sice podle TET appky by mělo být v nabídce i Slovensko, ale to je už dlouho „jen“ v přípravě. Jasně, máme kolem i Polsko a Německo, takže se musím opravit, obecně není Maďarsko pro všechny nejblíže – ale pro nás ze „štatlu“ – je Maďarsko nejblíže .-).
Interesting fact: podle průzkumu z roku 2020 je v DNA Čechů přes 30% shody s Maďary/Huny, stejně jako se Slovanskými a Germánskými národy (zdroj: Lidovky aj jinde).
A je tedy i z toho pohledu zajímavé podívat se na do další „kolébky“ českého národa a nám tak vzdáleného ugrofinského jazyka. Nicméně nazpět k cestování na naších motorizovaných konících. Maďarsko nabízí velmi mnoho kilometrů mimo silnice zmapovaných do TET tras, a také několik možností napojení, směrů a rotací. Linesmanem je podle webu ostřílený endurorváč Denes Kiss, jenž vše mapoval na jeho klasické Tenérce, který krom běžných cestovatelských rad, dává i doporučení „July and August are very dry and can be extremely hot. Be careful and take enough drinking water with you!! (if need be divert from the off pavement track to the road to buy a glass of water!)“, což by člověk čekal pro cestování na Dakar, ne do Maďarska, takže jsme si řekli, proč to v červenci nezkusit. Slovanští věrozvěsti nám k tomu dali volno a tak jsme vyrazili směr Rakousko > Slovensko/Rajka > Maďarsko a TET.
Skoro hned po najetí na TET cestu za Rajkou a přiblížení se k Dunaji, jsme si vybavili podruhé profil Desene, kde se píše, že se mu přezdívá „The Knight of the Sand”, neboť cesta mimo asfalt byla písek. A písek byl nejen první kilometr, ale také první den, první týden a tedy vlastně celou dobu, co jsme v Maďarsku jezdili, byl všude jen písek! Pravda, časem jsme se naučili písek rozlišovat na vodní, měkkozrný, hrubozrný, a také dle jeho množství na mělký, průjezdný nebo hluboký. Nejsou to sice duny, ale i tak pro hlíňáky je setkání stím sypkým „čímsi“ moto-maturitou.
Na druhou stranu jsou cesty v Maďarsku endurově krásné, a podunajská krajina vůkol, jedním slovem nádherná. Cesta vede chráněnou krajinou oblastí přes lesy a hájky, sem tam s přejezdy přes brod, potok či přítok, někde chybí jenom mostek, někde je to nechané na přírodě. Sem tam také asfalt či šotolina a lidská obydlí a jiná osídlení také míjíte. Jak se prokousávate dál do vnitrození a odkloňujete se od Dunaje, charakter krajiny se mění na zemědělsky opracovávnou, kde se mísí obděleváná pole, lesní cesty s pasteveckou planinou (pustou). Všude je ale však neustále přítomen jak písek, tak pokud jedete v červenci, tak i neskutečné teplo. Cesty jsou pestře vedeny, často Vás zavedou do menších kopečků a pahorkatin, kde se písek snoubí s kameny, čímž je idylka cestování po TETu dokonána.
Obavu nemusíte mít ani z nedostatku civilizace. Osídlení je poměrně husté, není tak problém ani co se týče tankování, tak i doplňování zásob. Komunikačně je to horší, ale rukama a kreditkou se vždycky domluvíte. Kempy je dobré hledat předem a mít několiv variant, neboť co jsme zjistili záhy, tedy alespoň kolem Dunaje nejsou tak časté mosty pro přesun z jedné strany/břehu nadruhou a tak můžete mít kemp sice nadohled na druhém břehu, ale přitom třeba cestovně 80 km daleko přes „nejbližší“ most.
V lokálních pubech narazíte na dobré pivko /Arany Ászok kupříkladu/ za dobrou cenu, ale je třeba mít Forinty in cash, páč Euro buď neberou nebo tam je velké konverzní fee 🙂
Cestování po Maďarském TETu nabízí mnoho krás, krom krajiných i možnost využít přívozu či uvaření motorky při sjíždění pusty.
Ale je to jako všechny z TETů, nádhera, kterou chcete zažít a pak jet zas znova.
Zaujala Vás naše reportáž?
Mrkněte na náš Youtube channel, kde máme malé video z cest. Také se těšíme na Vaše komentáře ohledně cestování po Maďarsku či Vaše zážitky z cest! A nezapomeňte, že „život je cesta ne cíl!„
