TET Polsko – Jižní sekce (červenec 2022)

Tenhle trip k našim severním sousedům byl plánovaný původně na jaro jako první prověrka a zátěžová zkouška pro postavenou KTM 450 ADV, a zároveň jako poznávačka dalších, nám blízkých TET tras a to v období mimo úporná, letní vedra. Nicméně na začátku května, kdy na to byl rezervovaný čas, motorka ještě nebyla připravena k provozu, a tak se výlet na TET Poland, musel odložit. Květen i červen pak nabral spád jiným než tím cestovatelským směrem, a tak dalším volným a vhodným termín se nakonec stal až první červencový týden, kde nám slovanští věrozvěsti „přihráli“ dva dny volna, což společně s vidinou pěkného počasí, avšak né veder, odstartovalo náš trip do Jelení Góry a dále na TET Polsko - sekce 4 a 3.

Samozřejmě delší cestě předcházely ještě kratší, testovací jízdy a výlety na obou expedičních ‚bajcích‘, abychom je nejem zajeli, ale také je „načetli a dostali pod kůži“, a mohli se také na delší tripy vybavit a nachystat. Jak se také pro oba stroje – KTM Adv a AJP PR7 – ukázalo při jednom výletu, je kritická baterie. Resp. kritická být nemusí, pokud máte prostor motorku roztlačit a přes dvojku/trojku nakopnout. Ale jelikož je baterie v obou strojích poměrně malá a pro startovací kick potřebuje hoooodně startovacího proudu (Cranking amps – CA), tak pokud je baterka slabší a nebo ji něco sosá, je problém na světě. Tedy kontrola stavu baterky a eliminace všech odběrů před startem a bez běhu motoru, je více než žádoucí. Další zjištění se týkala např. ladění koncepce batožiny, jak umístění tak co kde umístit, a nebo zjištění, co a jak je potřeba servisovat, poladit, utáhnout atp.

Ale nazpět k výletu, s motorkami nastrojenými a v mezích možností vyladěnými jsme odstartovali tzv. spojovací etapou (používáme Dakarský žargon, ale nejsme si tím vůbec jisti :-)) z Čech do Jelení Góry, resp. kempu Zarzecze u města Wleń, kde nedaleko od kempu byl začátek sekce 4 polské trasy TETu. Kemp můžeme doporučit. Levný, malý a spíše vodácký, neboť je na břehu říčky Bóbr, která je využívána vodáky (kajakáři ale, Pálavy tu nečekejte :-)) a to díky poměrně solidnímu proudu a také okolní krajině národního parku Údolí Bobrů. V kempu je možnost zakoupit pouze občerstvení v podobě lokálních pivek, nic více, ale to rozhodně nebylo naškodu po teplém a vesměs asfaltovém dni v sedle.

Počasí je náš kamarád, nebo někdy ne? 🙂

Aniž bychom si to předem takto silně uvědomili, ale počasí je hned po motorkách tím druhým hlavním a velice důležitých faktorem ovlivňujícím cestování po trasách TET. Loňské výlety do Maďarska a Itálie už to nakously, ale v tom jednom, snažším směru – v podobě „slunného a teplého počasí“. Ale jak se ukázalo teď v Polsku, opačné počasí (déšť, morko a chlad) mnohem více ovlivňuje život cestovatele, než by se z gauče v obýváku mohlo zdát, a to z mnoha úhlů pohledů. Tedy nejen skrze zapařené trencle a ponožky a roztodivně opálené vzorce na těle či potem a prachem obalených tváří, déšť a chlad jsou všemi aktivitami prostupující prvky, že teprve až zde jsme si uvědomili, jak důležité je se dobře – adekvátně všem možnostem – připravit.

Co všechno tedy nutno brát v potaz, když prší vs když neprší

• Oblečení
• Helma
• Balení a bagáž
• Elektronické hračky – navigace
• Praktické pomůcky
• Cesta – offroad offcourse 😛
  | Yup, kradem název super offroad YT kanálu, ale je to cool spojení …

Tedy jak bylo řečeno, podle předpovědi počasí nás čekalo teplé počasí, tzv. palermo. A tak jsme ladili oblečení v tomto duchu – tedy čím méně tím lépe a pokud už nějaké, tak co nejvzdušnější. Samozřejmě, že nepromoky neprošly přes kontrolní komisi – jsou velké a těžké a ve slunném počasí, zbytečné. Místo v baťohu tak měla jen lehká šustka, kraťasy namísto kalhot, trička a ťapky. První den vše bylo ještě cajk, ale jak se den druhý blížil k večeru, a jak přicházel déšť, začali jsme o naší připravenosti lehce pochybovat, abychom další den ráno tyto obavy „přetavili“ v jistotu. Od rána jsme mokli, v kempu i na cestě, odpoledne trochu uschli, abychom k večeru opět a znova zmokli. Pak už jsme v mokru jezdili, jedli i trochu spali (pravda, to spíš ve vlhku). Počasí se umoudřilo až předposlední den navečer, a dalo nám šanci vše usušit, aby tak návrat do Čech byl již veselejší (z pohledu suchých zadků). Ba co víc, poslední den pro návratovou cestu opět přinesl i letní počasí, a teploty nad 30st. a tak se konal i návrat zpocených zadků 🙂 Ale to teplo jsme si – s ohledem na předchozí dny – tentokrát aj vcelku užili. 🙂 Tedy krom chybějícího nepromoku, který by se hodil jak v kempu na balení tak samo i na cestování, je pak dobré mít větší zásobu trenek, ponožek a triček, vše ostatní se dá dořešit. Boty nepromokovavé/voděodolné na motorku jsou také neoddiskutovatelnou cestovatelskou podmínkou. Je pravda, že nepromokavé boty jsou super, ale jen do chvíle, než Vám do nich nateče zvrchu, páč potom sakra dlouhou vysychají. Což platí i o kožených botech … Rukavice ideálně dvoje, lehčí textilní, kožené se můžou krabatit v dešti. A pokud Vám k helmě přibalili Pinlock, doporučujeme instalujte! Fakt zabraňuje mlžení.

VODĚODOLNÝ NEBO NEPROMOKAVÝ? Když už jsme nakousli u bot jejich voděodolnost, stálo by za řeč osvětlit rozdíl mezi voděodolným (water resistant) a nepromokavým (waterproof) materiálem, páč se v tom často chybuje :-) 
-> NEPROMOKAVOST u bot (ale aj jinde) znamená, že botu lze ponořit pod vodu na delší dobu s tím, že se v ní neobjeví žádná vlhkost. Materiál je pak označet GORE-TEX ve většině případů.
-> VODĚODOLNÉ jsou pak boty, co potřebuje většina z nás 'normálních' cestovatelů. Boty, který vydrží každý běžný déšť nebo nečekaný zásah vodou. Boty tak nejsou 100% nepromokavé, protože mejčastěji používaný nylon a polyester jako konstrukční materiál časem vodu propustí. Propustnost se měří v jednotkách zvaných Denier (D), což pak u těchto bot najdete, kolik D mají, např. 400D, což znamená, že jedno vlákno voděodolného materiálu obsahuje přibližně 400 jednotek vláken základních. Na počtu denierů, tedy na velikosti vláken záleží, kolik vody materiál propustí. A jednoduše řečeno, čím více D, tím více Adidas :-)  

Nedílnou součástí cestování je balení a rozbalování. Za sucha rutinní, až časem lehce otravně monotonní záležitost, ale za mokra se stane z balení pěkná adrenalinová zábava. Nejenže „optimalizujete“ postup – tedy sekvenci kroků, tak aby něco nezůstalo venku a mohli jste bágl dobalit a přitom měli všechno, a to jak na sobě, tak i pro jízdu a pak také hlavně uvnitř batožiny, ale také balíte mokrý stan, a to v motorkářském ustrojení /tedy i s helmou aby někde nenamokla/ a to vše upevňujete na motorku. Může se to lišit zavazadlo od zavazadla, ale ideální postup se nám zdál jako 1/ zabalit vše vně stanu, 2/obléct sebe (zde ideálně do nepromoku) vně stanu, 3/ vylézt ven a hned vše zabalené navalit na motorku a pak 4/ v rychlosti zkompresovat stan. Tento sled kroků se nám jevil jako nejlepší postup pro eliminaci vody z baťhoů a pro dosažení rozdílu mezi stavem „všude voda“ a stavem „vlhko všude, ale mokro minimálně“. Také jsme to shledali jako časově optimální (abyste se rozumně vykopali na další jízdu).

Neméně důležitou součástí cestování je navigace, jak jsme řešili v jednom z dřívejších článků. I navigace v období deštů přináší nemalé výzvy. Pokud máte nepromokavé pouzdro, začne se dříve nebo později mlžit. Máte-li telefon pro navigaci, který je napájen přes USB, za čas Vám systém nahlasí vodu v konektoru a přestane se telefon nabíjet, což vede k situaci, že dříve či později jste bez navigace. Existují však voděodolné krytky nebo navigace jako Garmin, které mají řešení pro tyto situace, ale to v poli někde mezi vesnicemi moc vaší situaci nepomůže, je proto lepší se připravit předem. Předem je také dobré myslet na to, že pokud budete mít štěstí a bude počasí vhodné pro sušení, provaz či drát mezi něčím udělá svoji službu, možná uvítate i kolíčky (např. i nářadové), které pomohou k efektivnímu sušení mokrých věcí. Ideální pak ale na šnůru na prádlo nezapomenout a nenechat nataženou v kempu pro příští generace…. 🙂

Last but not least … samotné cesty. Asi si to dokážete představit, polní cesta se promění v blátivé řečiště plné kaluží, mokrá tráva není vysvobozením, ale ledem vhodným pro krasobruslaře, písek vám obalí špunty a rázem máte drag race slicky speciál, stromy, keře, i les je plný vody a zákeřných kapek, které se umí trefit přesně na váš zátylek. ALE časem zjistíte, že mokro nemusí být až taková hrůza, neboť se dá situace využít a načíst terén, zkoušet nové jezdecké styly, sbírat opatrně zkušenosti a zlepšovat svůj motocyklový um … přeci jen, jste na polní cestě, a taky jste sami, většinou, a tedy nehrozí, že při pádu dokloužete pod kola projíždějícího kamiónu či jiného auta, tak jak na asfaltové silnici. Navíc v malých rychlostech se padá mnohem lépe a bezpečněji (prostě vystoupíte z motorky) a tak krom zapraseného oblečení a možných drobných pohmožděnin, Vás nic strašného snad nepotká … naopak, po vyhodnocení situace, co se stalo a poučení z ní, budete nabírat zkušenosti, které pak dělají mistra.

Suma sumárum, i deštivé počasí má své plusy. A asi by se hodilo pronést, kdo je připraven, není překvapen.
Což zcela vystihuje i náš tento výlet a zkušenost. Tak příště budeme zase o chlup víc připravenější 🙂

Polské TETy – jak se jelo

Přes počasí a moudra z cest nazpět k samotným cestám. Jak název článku naznačuje, jeli jsme jižní trasy Polského Tetu, z našeho ČR pohledu pak severní. Plán byl napojit se co nejdále od Jelení Góry na sekci 4, a poté pokračovat protisměru hodinových ručiček někam nad Krakov po sekci 3, abychom pak mohli sjet nazpět k Ostravě a kutálet se do Brna po kusu TCT.

Stav cest, jak bylo naznačeno, ovlivnilo deštivé počasí, což však neovlivnilo hlavní hodnocení projetých sekcí 3 + 4 a hlavně hodnocení charakteru cest v Polsku – páč to jsou dálnice!!!
Mezi vesnicemi, mezi poli, v lesích … povetšinou široké, neasfaltové, ale písko-šotolino-hliněné cesty, dlouhé a rovné či mírně se točící. Zprvu valíte pomaleji, ale postupně Vám to nedá a jedete jak na Dakaru RZty – v záklonu pod plynem, po zadním (to jen Brabec, my neee 🙂 To nám v hlavě a rukou zůstal jako hlavní dojem. Ale samozřejmě jsou zde i technické úseky a náročnější pasáže, jako i přejezdy po asfaltu, průjezdy vesnicemi a městy, brodů minimum stejně jako horských výjezdů a sjezdů.

Z celkového pohledu nejsou trasy těchto dvou obou sekcí nejsou výrazně náročné, ano, za mokra je to větší sranda, ale za sucha se obě dají ‚přeletět‘ poměrně rychle a zběsile. Naše denní dávky byly kolem +/- 300 km s průměrnou rychlostí kolem 43 km/h. V těchto sekcích není namapováno ani moc „view-pointu“, takže ani zastávek moc není. Při cestě nazpět se pak dá pokoukat po technických, vojenských památkách jako jsou řopíky, bunkry a pevnosti, což jsme zaznamenali aj při přejezdu nazpět do ČR u Opavy a prohlídce zde svému osudu ponechanému pěchotnímu bunkru.

Sestřih ze zajímavějších míst a průjezdů najdete v našem videu.

Pro návrat do Brna z Budišovského kempu, jsme využili TCT a sekcí 09-Východ a 08-Východ, což dává prostor aj trochu srovnat TET a TCT trasy. A asi jeden z nejvýraznější rozdílů mezi Polskem a ČR je jejich odlišná členitost. V našich končinách se cesta mění nesrovnatelně častěji a dynamičtěji, což je asi dáno hustotou osídlení, takže na našich cestách je to fakt neustálá dřina a musíte být stále pozorní na cestu, provoz, chodce, mudly, stroje, závory a zákazy do míst, kudy cesta vede. Oproti tomu je Polsko pohodovější a uvolněnější a to jak samotnou cestou, tak i právě krajinou, která nebyla tak „civilizačně“ zamořena (zahrádky, chaty, chalupy v Polsku těžko pohledat. To spíše osamocené farmy mezi poli.) A možná i trochu více pohodovější v Polsku proto, že zde nejsou zákazy vjezdu, takže i legitimita ježdění a tím vaše svědomí je pěkně v klidu a pohodě.

Projeté Polské TETy zakládají předpoklad, že by i další sekce mohly být zábavné a pro ježdění vhodné, a tak bychom se chtěli do Polska znovu podívat a zakusit i další sekce. Snad se nám to povede brzy naplánovat. Jaro a sním nová motorkářská sezóna tu bude už za 9 měsíců. 🙂

Tož „Dzień dobry i do zobaczenia następnym razem, przyjaciele!„