/Upozornění/ Ač článek obsahuje cizí slova, neklade si ambice být vědeckou studií o motorovém oleji, ale jde jen o sumaci několika zjištěních získaných syntézou dostupných online materiálů a jejich následnou interpretaci. Ta může být jak zavádějící tak tendenční, a jde proto pouze o autorův názor. Budu proto rád za Vaše názory a komentáře. K článku se hodí mít otevřený slovník :)
Tohle téma je ohrané a probrané snad ze všech stran, na jakémkoliv moto fóru najdete dotazy – a hned také získáte i odpověďi na tyto dotazy – kdy a jak je olej třeba měnit, co znamenají ty čísla, který olej od kterého výrobce je nejlepší a který nejhorší. Prostě tam najdete všechno. Teda skoro všechno, bo protože alespoň z mého pohledu, existuje alespoň jedna z otázek, na kterou není žádná jasná odpověď. A tou je, kdo vlastně životnost a servisní interval výměn stanovuje (rozuměj víme, že výrobce té dané motorky to napíše do manuálu, naší otázkou je však proč právě stanovil tu danou hodnotu (která jak víme se liší motorku od motorky), a pak ještě přesněji na základě jakých měřění a z toho vyvozených závěrů, ji stanovuje.
Vše, co v podstatě víme o olejích – je dáno jejich označení dle standardizace SAE (nebo API), a také to, že jsou minerální a syntetické. Zároveň standardizace právě souvisí i typem oleje a jeho použítím, resp. jeho teplotním spektrem, kde typ oleje 0W40 – zjednodušeně – má největší teplotní rozsah, neboť první číslo je pro zimní podmínky a tedy „0“ může být cca -30st a druhé číslo „40“ pak letní teploty, tedy +50st. Proto je má SAE celkem 12 tříd, které zimní a letní číslo kombinují. Zimní jsou pak syntetické, řidší, minerální – rozuměj klasické rafinované z ropy, tak hustší.
Toliko rychlé shrnutí pojďme mrknout na ty obecné teorémy, které popichují naší zvědavost lemovanou okřídleným „proč“
-> Výrobce stanovuje typ motorového oleje pro daný typ motoru – Jak a proč?
-> Výrobce stanovuje servisní interval výměny – Jak a proč?
-> Je vždy dobré dodržet výrobcem předepsané intervaly na výměnu oleje – Proč?
-> Vývoj motorových olejů je finančně náročný a věnují se mu nadnárodní společnosti – Aha, tak možná proto je to taková uzavřená bublina kolem nedohledatelnosti kvalitativních údajů o viskozitě olejů
Ano, dnešní olej je různorodou směsící, ve kterém kromě synteticko-minerálního základu se objevují aditiva, které zušlechťují jejich vlastnosti, a jejichž přesné složení je většinou výrobním tajemstvím. Plus estery přidávané pro lepší přilnavost oleje či antioxidační přísady, které mají motorové prvky konzervovat a tak bránit nadměrnému opotřebení jejich třecích ploch. Proto asi nemá smysl hluboce rozebírat a studovat proč je to či ono lepší. Bude nám stačit logika, že vše, co je do oleje přidané, je tam přidáváno proto, aby se zlepšila ta nejdůležitější vlastnost oleje z pohledu mechanického namáhání – VISKOZITA. A právě viskozita nám poskytne odpověďi na naše otázky, alespoň pro naše laické použití v praxi.
Co se rozumí pod pojmem viskozita
Že olej má viskozitu asi všichni víme. Co však pro olej znamená, spíš jen tušíme. Tedy pro tyto účely a zjednodušeně řešeno, je viskozita schopnost udržovat stabilní vlastnosti tekutiny (oleje) během teplotních změn, jimiž tato kapalina prochází. Proto cílem každého oleje je udržet své mazací vlastnosti za všech provozních podmínek. A jak se mu to daří, odpovídá hodnota viskozity. Ta ovšem není konstatní, ale dočasná a závisí na řadě faktorů, včetně: konstrukce motoru; pracovního režimu čili zatížení; stupně opotřebení dílů; a pak zejména na teplotě.
Tedy prvním „odhalením“ je, že typové označení motorových olejů je údajem o viskozitě daného oleje podle SAE VG (Viscosity Grade) odvozeným od standardu SAE J30. Stupeň viskozity byl měřen při 100 °C a klíčovou hodnotou byla pro měření kinematická viskozita.
Měření kinematické viskozity v praxi
Existují dva rozměry viskozity motorových olejů – kinematická viskozita a dynamická viskozita. Dynamická neboli také absolutní viskozita nemá žádnou závislost na hustotě oleje a zohledňuje odporovou sílu dvou vrstev oleje umístěných ve vzdálenosti centimetru a pohybujících se rychlostí 1 cm/s. Měření se provádí pomocí speciálního zařízení – rotačního viskozimetru. Zařízení je schopno simulovat provoz motorového oleje v podmínkách co nejblíže skutečným podmínkám. Kinematická viskozita označuje schopnost oleje si udržet tekutost za normálních nebo vysokých teplot. Měří se při 40 °C a výsledky se zapisují pomocí speciálních jednotek – centistoků. Opět se měří v laboratorních podmínkách pomocí přístrojů.
Jedinou odbornou prací věnující se teoreticky a také prakticky měření degradace motorového oleje při provozu motorky na českém internetu je diplomová práce XYZ autora ABC (dostupná online zde). ABC nejprve teoreticky vymezuje vlastnosti motorového oleje a možnostem měření, aby v praktické části měřil a hodnotil degradaci oleje na své BMW GS 650 Dakar. Jednoválcový motor GSka a naměřené hodnoty nám zde perfektně poslouží pro další odhalení, jak jsou stanovovány servisní intervaly, ale také – což je mnohem zásadnější – dále poslouží pro srovnání s vlastním měřením a tím tak umožní stanovit alespoň orientačních, koeficienty pro hodnocení kvality oleje po najetí X kilometrů. Bude tím pádem možné stanovit limitní rozsah najetých km, po kterých bude třeba olej vyměnit bez většího rizika poškození motoru.
Proč měříme kinematickou viskozitu a jak
Otázkou, se kterou jsem vstupoval na pole studia kvality oleje vs jeho uživání, byla nutnost stanovit hranici pro výměnu oleje u cestovní KTM EXC 450, která není užívána v rámci jejího původního určení, ale jako adventure stroj, při kterém je motorový průběh odlišný od toho endurového a tak výrobcem stanovené intervaly nelze aplikovat.
… bude doplněno
Výsledky a vyhodnocení jako podklad k diskuzi
… bude doplněno
